Citát z „Knihy zápisů“

Rok 1934 přinesl nám nový podnět k ustavení Sboru dobrovolných hasičů ve Velichovkách. K tomuto kroku dal podnět pan starosta obce Rudolf Štefan, truhlář a majitel realit za součinnosti pokrokového občanstva. Naznačil účel sborů dobrovolného hasičstva v zájmu celé obce, v případě i širšího okolí obce vytyčil tak cíl, jakým hasičstvo jistě má bez rozdílu jeho rozvrstvení. Z tohoto došlo ku svolání příznivců hasičstva a přejeme této započaté práci mnoho zdaru!

Ve Velichovkách dne 1. července 1934

první starosta p. Ludvík Gabriel

první velitel p. Václav Dvořák  

Sbor spadal pod župu Albrechtickou a jeho ustavení bylo potvrzeno okresním úřadem ve Dvoře Králové a zemským úřadem v Praze.
     Sbor měl 13 činných členů a 7 přispívajících členů. Členský příspěvek byl od 6,-- Kčs a přispívající platili v libovolné výši.
     Členský slib byl složen podáním ruky bratru župnímu dozorci Františkovi Holanci.
     Výbor vstoupil v jednání s firmami o zakoupení výstroje a výzbroje. Výstroj dodala fa F. A. Smekala ze Slatiny za 6.400,-- Kčs. A tak za rok 9. června 1935 se konalo veřejné cvičení na zahradě p. Kojického neboť už 30 členů bylo kompletně vybaveno včetně nových uniforem.
     Na schůzi 18. 8. 1935 se jednalo o uskladnění nových žebříků. Obec jim povolila uskladnit v budově Kampeličky, kde by snad mohla být zbrojnice.
     Sbor by chtěl stavět zbrojnici novou, ale obec pro to neměla pochopení, protože byl problém se zakoupením pozemku.
     Sbor pořádal i taneční veselice a členové se v uniformách zúčastnili všech oslav v obci.
     Důležitým členem byl trubač, který svolával členy ke cvičení.
     Roční subvence od obce činila 1.000,-- Kčs. Menšími dary přispěla i Kampelička. To však nestačilo na zakoupení motorové stříkačky, kterou sbor nutně potřeboval. Stříkačka měla stát 35.000,-- Kčs a obec nechtěla víc dát, že prý musí zřídit vodovod. No na ten si obec ještě počkala několik desetiletí.
     A tak zapisovatel p. Holeček píše: „S politováním musíme konstatovati, jací jsou v naší obci lidé, kterým jsou hasiči jako přítěž, kterým jest každé koruny škoda, kterážto jiné korporaci by se nechalo dát vše. Každá obec je hrdá na to, když má „sbor“ co možná nejlépe vyzbrojen, kdežto u nás je vše naopak.“

     V této době prováděl velitel IV. Kraje bratr Kňourek přehlídku sboru a do knihy v. r. zapsal: „Pohotovost sboru osobní – dobrá, požární - nedostatečná, vedení správní – velmi dobré. V zimním období sborová škola pořádána v počtu 32 hodin. Domáhejte se u obecního zastupitelstva bez odkladného vyzbrojení. V případě nevyhovění, nechť velitel předá zodpovědnost za požární bezpečnost obce starostovi.“Na zásah okresního úřadu, který obci nařídil stříkačku zakoupit, jednal sbor s firmou Bohumil Mára – Lázně Poděbrady o zakoupení stříkačky o výkonu 34-35 HP za 22.500,-- Kčs, na hadice, šroubení a naviják 13.760,-- Kčs. Celkem tedy  36.260,-- Kčs a byla umístěna v kůlně u Kampeličky. Tam už ostatně byla veškerá výstroj hasičů uskladněna. Tím byla pro obec vyřešena otázka zbrojnice. To bylo v r. 1938.

     Vraťme se však zpět. Sbor pořádá různé plesy, tancovačky, cvičení a pilně spolupracuje s tělovýchovnou jednotou SOKOL.
     Pro zajímavost vstupné na bál s pronájmem činilo 3,80 Kčs. Hudba hrála za 8,-- Kč na hodinu na člena beze všech dalších požitků.
     Sbor se s financemi dost potýkal a v roční bilanci je nejeden zápis „Schodek 140,-- Kčs uhradil bratr pokladník ze svých prostředků.“ Členové jezdili na hasičské slavnosti v okolí. V roce 1936 na Slavnost rozvinutí spolkového praporu v Dubenci.
     Cvičili na Novém Plese, Starém Plese, v Neznášově, Semonicích, Krčíně, Vilanticích a i na župním cvičení v Albrechticích. Členové dostali za účast na cvičení 10,-- Kč každý.
     V roce 1937 se uskutečnilo 27 cvičení, 3 tajné pochodové výlety, 11 požárních stáží. Měli účast na župní škole.
     Těsně před válkou správa lázní nabídla sboru louku pod koupalištěm pro zřízení cvičiště. Velkohospodář Ceiser nabídl pozemek u váhy ke stavbě hasičské zbrojnice, ale za takových podmínek, že to obec, ani sbor nemohly přijmout.

     Hrozba blížící se války se projevila zasláním Hraničářského příspěvku, školením CPO, ustavením branného výboru a nočními hlídkami. Pak se činnost omezila jen na valné hromady a od r. 1942 přestala činnost úplně.
     První zápis po osvobození je 2. 7. 1945 a jednal o žádosti o zakoupení auta. Dostali jsme starší, menší autobus jako požární auto. Autobus se musel pro potřeby hasičů přestavit asi za 25.000,-- Kčs. A v r. 1948 bylo zakoupeno od fondu národní obrody za cenu 9.860,-- Kčs (6.000,-- Kčs z vázaných vkladů a 3.860,-- Kčs v nových platidlech). Nutná oprava auta přišla na 38.801,61 Kčs. V roce 1964 bylo toto vozidlo vyřazeno a nahrazeno vozidlem značky Garant v ceně 15.000,-- Kčs. Později nám byla přidělena PRAGAS 5. …
V roce 1964 byla zakoupena siréna, v r. 1966 se začalo jednat o výstavbě nové zbrojnice. Realizována byla až v r. 1975 a sice jedna garáž a klubovní místnost se skladem.
     V roce (?) na popud bratra Ludvíka Petiry se začalo s přístavbou dvou velkých garáží a jedné malé a nad garážemi se postavilo patro s velkou klubovnou a zázemím. Po válce se družstvo mužů zúčastnilo všech cvičení a soutěží v okolí a jezdilo se i k požárům: do Lužan, Zaloňova a Chotěborek a v roce 1957 likvidovalo požár Nejmanova statku. Tento požár byl opravdovým nebezpečím pro celou obec. Dále pomáhali při povodních v Jaroměři v letech 1946, 1948 a 2002. Zúčastňovali se pravidelně okrskových i okresních soutěží.
     Při sboru od jeho založení působili také samaritáni. Jejich velitelem byl dlouhé roky bratr Václav Sklenka, který byl zároveň pokladníkem sboru po válce. Již z počátku existence sboru byly členkami i ženy. Náčelnice byla Žofie Petirová a dále Dvořáková, Kralíková, Švastová Růžena, Petirová Růžena, Spanilá Anna, pak Ryklová, Truncová, Indruchová, Klosová Marie a Jindřiška.
Pracovali aktivně i jako revizorky, samaritánky a při zábavách a soutěžích. V roce 1966 bylo ustaveno první žákovské družstvo a vedl je Josef Bělina až do roku 1965, kdy s mladými požárníky začal pracovat Vilém Divíšek. V roce 1972 se zapojily i dívky a přihlásili jsme se do celostátní soutěže Plamen. Děti začala vést i Drahoslava Divíšková. Oddíl mladých hasičů se rozrůstal a tak začala s dětmi pracovat později i Hana Petirová a hodně instruktorek.
Oddíl se rozdělil na družstvo mladších a starších dětí a později starší děti a dorost vedla Milada Řeháková. Mladší děti v dnešní době vede sestra Divíšková a starší děti Vojtěch Voltr.

Dlouhodobými funkcionáři, na které nechceme zapomenout, byli tito bratři: Gabriel Ludvík, Dvořák Václav, Horník Emanuel, Štefan Václav, Klos František, Štefan Rudolf, Holeček Jan, Kopecký Eduard, Šubrt František, Ponomarev Nikolaj, Halbych Karel, Kopecký Josef, Bělina Josef, Divíšek Vilém, Petira Luděk.

Dnešní výbor
předseda Jiří Filip st.
velitel Milan Kukal
členové: Jana Kubešová, Drahoslava Divíšková, Luboš Kubeš, Jiří Filip ml., Petira Luděk, Ludvík a Leoš, Tomáš Rieger,Karel Plachetka,Milada Řeháková a Petr Bartoš.